Dneska mám takovej divnej den. Tak, jak iju teď je pro mě naprosto nevyhovující. NEmám monosti se nějak více vyvíjet. Měnit svoje potřeby atd. Chodím na střední kolu a chtěl bych prostě bejt sám sebou. Nemít ádný povinnosti typu...jít do koly, jít ze koly učit se, pak jít s koem, nakoupit atd. Jsem prostě sevřenej ve vězení, i kdy můu kamkoliv. Jsem sevřenej ve vnitř jsem v sám sobě. Přebírám si různý věci, co jsem udělal a neudělal a je to stejně jedno. Chtěl bych zkrátka dělat to, co mě baví. Chtěl bych studovat na filozofický fakultě. Zajít s kámoema někam. Dát tripa nebo E. Prostě mít svojí vnitřní svobodu. Nekoukat na to, co na to řekne ten a ten. Serou mě neustálý stihy z lidí. Třeba na tripu je to a moc nepříjemný. Vnitřní monolog.....co kdy někdo něco na mě pozná? Vypadám před nima normálně atd. Je to moc smutný, e to takhle je. Chtěl bych přijít domu a říct. Mami zejtra jdu s kámoema ven. ereme tripa. A nevim, kdy přídu. Ona by se mě třeba zeptala, kdy se asi tak vrátim a co má uvařit atd. Ale neni to tak. TAdy v tom Zasranym státě je HOVNO demokracie. Nikdo si nemůe dělat, co chce. Je omezenej. A kdy u né zákonama, tak okolníma lidma. kola, to je kapitola sama pro sebe. Sedim ve třidě plnejch lidí, kterejm nemám co říct. Moná je tam tak jeden člověk se kterym se dá tak troku bavit. Přídu domu a matka, co bylo ve kole. Kdy jí řeknu něco patnýho, tak ona hned jakej sem vůl atd. Přitom známky pro mě nemaj ádnej význam. Vim, co je ve mně. Prostě sám v sobě jsem si jistej, ale jsem omezenej okolní společností, jsem omezenej jejich řádem, jsem omezenej tím, e kadý musim něco dokázat. Nepotřebuju něco zbytečně někomu dokazovat, jestli umim to a tamto. Jetě, e do koly chodí můj dobrej kámo a moje holka bez který bych tady u asi nebyl, asi bych nepřeil tadyten stereotyp a to nic, co je kolem. Mám jí moc rád a umřel bych za ní. Můete si říct, e vztah je zaloenej na lích atd. Neni to pravda, řikám jí vechno moje pocity a nálady. Prostě vechno. Nemusim se bát toho, e jí řeknu jdu na tripa a mít pak depku na tripu z toho, e jsem to neměl dělat kvůli ní atp. Je to pro mě svatej člověk, je to takový světýlko, který mi svítí na cestu. Ale kadý světlo vdycky zhasne a můeme si vichni nalhávat, e ne, e to tak prostě bude stejný napořád. Můu vás ujistit, e nebude. Moc jí miluju. Pak mám taky úzkej okruh kámoů se stejnejma zájmama (hmm. LSD, MDMA, THC). Ale neni to zase takový, e bysme pořád něco rali nebo furt někde pařili. Je to jednou za čas. A je to moc dobře. Ale díky, e je mám, kdybych je neměl, tak bych byl sám obklopenej systémem a v tom systému dalím systémem a já chci ze systému pryč. Co si dopřávám někdy. Ale hlavně co bych chtěl je ten SYSTÉM změnit. Můete si myslet jó nějakej depkař má zase svý dny, ale neni to tak. To neni ádná depka. Jsem prostě dobře naladěnej a prostě mám chu to napsat. Taky mě docela serou lidi, kterých se zeptám jak se maj, co ivot atd. A vichni nahodí tu svojí dávno prokouklou masku a řeknou. JO v pohodě. Fakt vechno v pohodě. JSEM PŘECI POHODÁŘ, NE? Přitom to tak neni. Je mi jich líto, nalhávaj sami sobě něco co tak neni celej ivot. ........................... U psát dál nebudu. Jdu se dívat na masky do televize. Stejně nemá cenu, abych tady psal dalí řádky, co bych chtěl. Kdy ne vichni pochopí to, co myslim. A ty co to pochopí, tak asi na tom budou stejně, tak nebudu potřebovat, abych psal dál. Poslední věta. Změntě sebe. Pak se snate změnit okolí. Změnte si svůj ivot tak aby aspoň měl nějakej smysl. Jenom tak budete astný.
