NÁHODA
03.01.2000 - 17:47

Snad každému se někdy stávají zajímavé věci. Shody okolností, náhody, a už příjemné, tak špatné. Stejně tak snad každý z nás zažil jev, kterému se říká "deja vu". Pamatuju si, když jsem měl tenhle pocit porvé. Bylo to zhruba v první třídě. Prostě ve věku, kdy jedinec začíná chápat svět kolem sebe a vytváří si i své první názory, je schopen cosi rozeznat a hlavně má vybudované základy reality. Prostě základy reálného posuzování jevů, myšlenek a okolností. Samozřejmě se jedná jen o základy. O základy reality.

Snad každý někdy přemýšlel nad tím, čím je to způsobeno. Co může za to, co to způsobuje. Všechny vaše myšlenky, názory a objevy vítám a doufám, že se s nimi podělíte s moji emailovo adresou (viz někde). V podstatě ale můžeme říci, že nikdo na to opravdu nepřišel. Nikdo deja vu nevysvětlil. Jednou viděné, jednou prožité nebo vícekrát viděné/prožité nebo okno do budoucnosti či sen v realitě nebo prostě jen programová chyba matrixu? Může to být cokoliv. A původně jsem se o tom vůbec nechtěl rozepisovat.

Každopádně tento jev není náhodný. Snad nevěříte tomu, že se před vámi jen tak najednou z ničehonic objeví obraz nějaké události, kterou znáte. Proč ji zníte? hmm... bůh ví...

Nic se totiž nestává jen tak. Samo od sebe. Že by se prostě nějaké náhodě zachtělo a narušila vám všechny vaše plány. A už se jedná o kladný nebo záporný zásah. Při zásahu náhody totiž nikdy nevíte, zda je kladná či záporná. Ono se to totiž ani zjistit nedá. A zpětné myšlenky typu "Co by bylo kdyby nebylo..." toho taky moc nevyřeší. Ono totiž bylo a žádný "by nebylo" neexistuje. Nejedná se totiž o náhodu. Nejedná se totiž o žádné rozhodnutí.

Myslíte si, že si o svém osudu rozhodujete sami? Myslíte si, že jste se vždycky mohli svobodně rozhodnout? Proč jste se vždy rozhodli, tak jak rozhodli? Jistě psychologie na to má mnoho odpovědí. Tyto odpovědi, ale tuto teorii nevyvrací - naopak ji obhajují. Nic totiž není náhoda. Tak co teda? Už jste si odpověděli? Rozhodovali jste vždycky sami a na základě momentální situace? Opravdu? A proč teda vždycky všechno dopadlo úplně jinak? Protože je všechno předem připravené. Všechna vaše rozhodnutí jsou naprosto jasná a a jsou jakákoliv, vždycky vedou k tomu samému cíli. Co se má stát - se stane!

Myslíte si, že když vezmete do ruky nůž a podříznete si bůhvíco a umřete, že jste změnili osud? Že jste něco změnili? Myslíte si, že to dokážete udělat? Většina z nás ne! Nedokážeme to změnit. A ti, co ten nůž vezmou a použijou - ty nic nemění. To se prostě mělo stát. Vy toho ale schopní nejste! Stejně jako já nejsme schopnej. I když bych rád, ale vím, že to nikdy neudělam. Dál se necham řídit.

Zdá se vám někdy zvláštní, jaké náhody vás můžou potkat? Potkáte starého a dobrého přítele zrovna v době, kdy se to nejmíň nebo nejvíc hodí a on vám řekne něco, co naprosto změní vᚠživot. Jen tak z ničehonic jste ho třeba potkali v krámku, kam chodíte každý den.... a nebo ještě větší náhoda na místě, kam za celý život "nepáchnete". Proč?

Příkladů je tisíce. Zkušenosti jsou zvláštní. Můžeme se například zamyslet nad starým zvykem "musím to zaklepat": "Musim to zaklepat, ale dodneška jsem neměl vážnější problém v práci...". Notoricky známá věta s milióny obměn. Zaklepete? Stane se problém, když nezklapete? Stane se problém, když nezaklepete. A co teprve, když na zaklepání ani nepomyslíte a větu řeknete jako čisté konstatování. Stane se pak něco? Nestane se něco právě jenom proto, že jste řekli, že to musíte zaklepat? Je klepání odehnání náhody nebo prostě jen odhadnutí budoucnosti - osudu?

Zrovna nedavno se mi stala zajímavá věc. Vyhrál jsem nějakých osum stovek. Směšná suma, řeknete si - pro mě "těžký" prachy. V tu chvíli jsem je ale zrovna ani moc nepotřeboval a kdybych je nevyhrál - vůbec bych nebyl smutný - rozhodně ne, tak jako v jiné okamžiky. V tu chvíli jsem si ale řekl: "nu, co... alespoň se ukáže... neštěstí ve hře - štěstí v lásce... respektive štěstí ve hře - neštěstí v lásce". Bum. Vyhrál jsem. A bum tři dny na to rozchod.
Smějete se? No, jo... uplně normální věc, že jo. Proč jsem si ale najednou zrovna u toho tiketu řek tohle blbý přísloví? Proč se vyplnilo? No, jasně... byla to přece jenom náhoda nebo prostě souhra okolností. Později jsem prostě jednal tak jak jsem jednal a to prostě ten rozchod zapříčinilo. Samozřejmě. Ale jednal bych stejně, kdybych nevyhrál?
Bylo v tu chvíli to "rozhodnutí" osudu opravdu na výhybce mezi holkou a pěnezi? Stalo by se to i kdybych nevyhrál? I kdybych nevsadil? Našel bych si holku, kdybych žádnou neměl a nevyhrál bych? Nebo to prostě bylo předem jasný a muselo se to na něco svést. Na náhodu! Na osud! Ono, v tom bylo ale i mnoho jiných věcí. Když jsem jí například posílal kontroverzní email, freemailový server, který používám každý den po dobu minimálně roku a půl a který neměl jedinou poruchu, neodesílal ten den maily. Jen tak najednou z ničehonic. Porucha není na vašem televizním přijímači.

Každý máme podobných (a jistě mnohem a mnohem zajímavějších) příběhů stovky. Nepřemýšlíme nad nimi. Občas se zasmějeme nebo zatruchlíme nad tím, jaká to je všechno NÁHODA.

Nevymýšlíme si náhody, abychom nemuseli přemýšlet nad naším údělem na tomto světě? Nad smyslem života? Nad tím, že děláme úplně něco jinýho než proč jsme tady? Nevymýšlíme si náhody proto, abychom vůbec nemuseli přemýšlet?
Abychom náhodou nezjistili pravdu? Abychom si nepřipadli jak loutky? Loutky ovládané něčím? Loutky ovládané náhodou...

Proč je to všechno blbost, co jsem sem napsal?

mucker
03.01.2000 - 18:36