Vechno je se vím propojeno, vechno se vím souvisí, vude vedou vlákna, která vechno spojují. Kdo není spojený - neexistuje. Vlákno od někud vede a vede někam. Můeme ale vidět jenom kus. Je toti moc dlouhé - aby bylo kratí musíme se dostat do větí vzdálenosti. Tam pak ale třeba vlákno není vidět vůbec - musíme proto do výky. Na vrchol. A odtud ji je vidět celé vlákno a my zjiujeme, e nemá ani začátek ani konec.
Vidíme, e to vlákno padá z výky a vede jetě kamsi nad nás. Vede kolem nás a zrovna se nás nedotýká a kdy nás chce zamotat, nejde to a nebo se nenecháme. To jenom dole.
Jedno tlustý dlouhý lano prostě vede odkusi kamsi, aby se pak tam dole rozvětvilo do malých vlákýnek a ovládalo kadýmu jeho ruce, hlavu, nohy. V sobě má vak jetě jedno mení optický vlákno, který ovládá mylenky. Jediná věc, která není níčím a nikým ovládána je srdce. Sama podstata bytí. Srdce, které je spojeno svým vlastním vláknem s mozkem. A tohle vlákno můe být přerueno nebo ovládnuto. A to buď srdcem nebo ovládnutým mozkem.
V případě, e je ovládáno srdcem - dá srdce samo monost mozku, aby se odprostil a dělal ve v souladu se srdcem. Aby se vrátil a zapomněl na vechno, co mu v ivotě přineslo to velký tlustý lano, co mu vechno nasadilo do hlavy.
Srdce dotáhne mozek a nahoru a tam mu to ukáe. Mozek se sám rozhodne, jestli se bude kamarádit se srdcem nebo scénářem.
Kdy se ale rozhodne pro spolupráci se srdcem - scénář na něho dopadne jetě silněji.