navrcholu dítě stálo, z plna hrdla křičelo. Do celého světa řvalo, e se něco vlnilo.
Kdopak dítě poslechne, jak bláznovi, kdy uvěří, raděj kadý oslepne ne by měl klíč od dveří.
A tak navrcholu dítě stojí, z plna hrdla mlčí. V systému neobstojí, a tak zpátky zvlčí.
Do ústavu uvrhnouti, dítě nevinné, na li ustrnouti - hledat pravdu ve víně.
Ty, dítko, jedno nezbedné, ty si blázen, ty to ví, za svou pravdu zaplatí.
Není dne a není noci, aby dítě neničili, komu pomoci - není čili.
Navrcholu, dítě stálo, z plna hrdla čumělo. Vemu okolo se smálo, rozum asi nemělo.
Kdy navrcholu někdo stojí, vechno pěkně vidí, ivot ijem dvojí - jeden voní, druhej smrdí.
Kadému vak jiná vůně libá je, avak ničí ten, kdo smrad preferuje (a poutí ho ven).
Poutí poutí pou, co jiného mu zbývá, kdy vlhko jen v jeho mysli bývá.
Navrcholu nikdo nestojí. Vichni li u spát, jen stín ve tvém pokoji - měl by ses ho bát!
Jaký pohled z vrcholu jest nikdo kromě dítka nepozná, vichni by ztratili svou čest... co?
Ztratili by duhu, ztratili by nátěr a mlhu, přili by o iluze a sny stavěné, nali by srdce nechtěné.
ádná čest - jen přetvářka a masky, ádné srdce - jen výplatní pásky.
Truth is out there, but we all are in here. Thats impossible to be between these worlds ever peace (mír).
Svět je krásný, přestoe tu jsou lidé, vechno je jasný, někteří nejsou idé.
Přej si poznat pravdu, buď ale připraven, e pro ostatní jen lí bude, buď fakticky připraven, e z tebe nic nezbude.
A nebo se tomu postaví, začne tvořit iluze, mezi stádečko se zařadí, sveze se ve voze.
Ve voze, co budou táhnout děti, děti co stojí navrcholu, aby viděli ty podivné spleti.
Navrcholu ditě stálo a scénář cítilo. Nebylo mu bohem dáno, aby do něj vidělo